Kauza nejznámějšího českého vězně na doživotí nabírá už zase na obrátkách. Tentokrát se ho ale zastává žena, od níž by to nikdo nečekal – manželka Kajínkovy údajné oběti Štefana Jandy. „Chci, aby byl případ znovu otevřen a ukázalo se, jak to doopravdy bylo. Chci se dozvědět, co Štefan udělal, věděl nebo viděl, že musel zemřít, a ráda bych znala jeho vraha. Protože já jsem přesvědčená, že mého manžela zastřelil někdo úplně jiný než Jiří Kajínek,“ zdůvodnila Jandová médiím důvody, které ji vedly k napsání knihy, nazvané Mého manžela nezastřelil Kajínek.
Nepohodlný estébák
Eva Jandová je přesvědčená, že jejího muže a člena jeho ochranky Juliána Pokoše zastřelil 30. května 1993 někdo jiný než Kajínek. Podle ní byl Štefan Janda zájmovou osobou Státní bezpečnosti, zřejmě s ní spolupracoval a byl najatý na nějakou špinavou práci. Pravým motivem jeho násilné smrti tudíž nebyly podnikatelské spory, jak to bylo prezentováno během vyšetřování a soudního procesu, nýbrž něco, co se stalo ještě před rokem 1989. Co to mělo být? „Já nevím. Ale policisté se asi bojí, že to vím. A proto jsou mi více či méně otevřeně i skrytě v patách,“ říká Jandová, která chvílemi působí, jakoby trpěla stihomamem.
Eva Jandová táhne do boje za Kajínkovu svobodu. Je přesvědčená,
že jejího manžela zastřelili policisté.
že jejího manžela zastřelili policisté.
Jandová tvrdí, že do jejího života vstupují lidé, z nichž se stávají kamarádi. Časem ale vyjde najevo, že jsou bývalí policisté, vojáci či vysloužilí členové kontrarozvědky. „Jednou dvakrát by to snad mohla být náhoda, ale když se to děje opakovaně, soustavně?“ klade si otázku. Nikdy prý policii nepřestala zajímat. „Začne se třeba mluvit o obnově procesu a já si při nakupování uvědomím, že mne někdo sleduje,“ stěžuje si s tím, že právě od policistů se naučila dobře se dívat kolem sebe. Jejím stálým stínem je údajně jistý policista Jaroslav K., který se vždy znovu objeví, když se kolem Kajínkova případu začne zase něco dít. Vdova se ale nevzdává. „Chci, aby ve vězení neseděl člověk, který mého muže nezastřelil,“ říká Jandová. „Chci očistit Štefanovu pověst. Chci, ať to stojí, co to stojí, znát pravdu, proč opravdu musel zemřít.“ Moc by si přála dokázat, že její muž nebyl takový lotr, jak ho vykreslil film Petra Jákla. Ve své snaze jde tak daleko, že v minulých dnech požádala prezidenta Miloše Zemana, aby Kajínkovi udělil milost.
Dnes je možné všechno
Psaní autobiografických knih je v módě, svůj životopis již napsal kdekdo, jen co se o něj začala trošku zajímat média. Je to totiž výnosný byznys. Ve spisovatele se proměnil i sám Jiří Kajínek, a co by dříve nebylo vůbec myslitelné, dnes není vůbec problém. Zatímco autor sedí za mřížemi, jeho sepsané životní zážitky, nebo možná výplody fantazie, jdou v knihkupectvích na dračku. Slušnou sumičku zřejmě Kajínkovi vynesla i spolupráce na celovečerním kriminální thrilleru, jenž nese v názvu jeho jméno.
Z vězeňské pevnosti Mírov se prý uprchnout nedá. Jiří Kajínek dokázal opak
a dodnes není jasné, jak se mu to vlastně podařilo.
a dodnes není jasné, jak se mu to vlastně podařilo.
První odsouzený český nájemný vrah se stal díky svému útěku z vězeňské pevnosti Mírov legendou a tehdy nejhledanějším člověkem v Evropě. Pět týdnů, kdy unikal policii, je dodnes zahaleno tajemstvím. Je opravdu chladnokrevný zabiják, nebo se stal obětí konspirace? Snaží se dokázat svou nevinu, či zastrašit a ovlivňovat svědky?
Masakr na Borech
První problémy se zákonem měl Jiří Kajínek pro majetkovou trestnou činnost už v roce 1974, kdy mu bylo pouhých třináct let. De vězení se poprvé dostal v roce 1982 za vloupání do chat. O tři roky později byl opět odsouzen, tentokrát za vykrádání bytů, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele – při zatýkání totiž zranil tři policisty železnou tyčí. Na svobodu se dostal v roce 1990 díky Havlově amnestii, vzápětí byl ale znovu odsouzen na 11 let za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu. K zavraždění Jandy došlo v době, kdy si měl odpykávat právě tento trest.
Eva Jandová s manželem Štefanem v 90. letech
Janda prý vydíral pražského podnikatele Antonína Vlasáka pro nevyrovnané finanční dluhy, proto si na něj Vlasák objednal Jiřího Kajínka, aby ho údajně za 100 000 korun zastrašil. Kajínek však objednávku překročil „nad rámec dohody“.Dne 28. června 1998 byl odsouzen Krajským soudem v Plzni k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další „méně závažné trestné činy“, tedy nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní – samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i prázdných zásobníků. Trestného činu vraždy se podle rozsudku dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory měl zastřelit 30. května 1993 nejméně 12 výstřely podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda Juliána Pokoše. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš, který však útok přežil a později se stal hlavním svědkem. Trestní spis obsahuje více než 10 000 stran a projednávání případu trvalo 46 dnů. Proces byl několikrát odročen a trval déle než čtyři roky. Rozsudek s odůvodněním obsahuje 130 stran. Kajínek však účast na vraždách kategoricky popírá.
Neodolatelný vrah?
Buď mluví Jiří Kajínek skutečně pravdu, nebo je pořádně zdatný manipulátor. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že se většina lidí po osobním sekání s ním obratem postaví na jeho stranu. Dokonce i zkušení profesionálové z řad novinářů, které rohlíkem jen tak někdo neopije. Pokud se navíc jedná o ženy, vrací se zpravidla z návštěvy věznice zcela okouzlené, téměř zamilované. „Je prostě úžasný. Takový člověk přece nemůže být vrah!“ nešetřila před časem superlativy jistá kolegyně novinářka, poté co natočila s Kajínkem rozhovor. Byla jeho osobností tak unesena, že argumenty rázně odmítala. „Ne, ne! Je určitě nevinný!“ trvala na svém stále dokola.
„Jiří Kajínek zřejmě opravdu má obrovské charisma, kterému lidé při osobním setkání snadno podlehnou,“ říká psycholožka Martina Kovářová. „Taková vlastnost je vlastní řadě veřejně činných osobností a bývá doprovázena vysokou inteligencí, logickým myšlením a skvělou schopností argumentace. To však ještě neznamená, že dotyčný mluví pravdu. A pokud se rozhodnou přikrášlit nebo měnit realitu ve svůj prospěch, bývá velmi složité hranici mezi realitou a jejich báchorkami odhalit.“
Žádné komentáře:
Okomentovat